České země existují již více než deset století. Díky své poloze v centru evropského kontinentu hrály významnou roli ve všech historických etapách.
Velká Morava
Prvním skutečným státním útvarem na území České republiky byla Velkomoravská říše. Rozkládala se na území Čech, Slezska, Moravy, Slovenska a Podunají. Na západě sousedila s mocnou východofranskou říší, ze které na pohanskou Moravu pronikalo křesťanství.
Přemyslovci
Po slavném období Velké Moravy se centrum státu přesunulo na západ do Čech. Moc zde soustředil do svých rukou rod Přemyslovců, který si ji udržel více než 400 let - až do roku 1306, kdy moc přešla do rukouLucemburků .
Lucemburkové a Karel IV.
Po smrti Václava III., posledního mužského potomka z rodu Přemyslovců , se v čele státu vystřídalo několik králů, ale žádný z nich si nezajistil pevné postavení. Část šlechty a opatů nespokojených s vládou Jindřicha Korutanského zosnovala státní převrat. Se souhlasem císaře Jindřicha VII. krále sesadili. Císař svolil ke sňatku svého syna Jana s dosud neprovdanou sestrou posledního přemyslovského krále - Eliškou. Českým králem se tak v letech 1310 a 1346 stal Jan Lucemburský.
Husitství a odkaz mistra Jana Husa
České země postihla za vlády Václava IV., syna jednoho z největších českých panovníků historie - krále a císaře Karla IV., hospodářská deprese. V zemi řádili lapkové, po dlouhé době udeřily morové epidemie, zuřily soukromé války. Církev, která měla dohlížet na dodržování božích přikázání, se soustředila na získávání mocenských pozic a hromadění majetku. Duchovní již dlouho vykonávali funkce ve správě království a namísto peněz dostávali církevní úřad jako zaopatření. Nejen v Čechách, ale i jinde v Evropě sílila kritika církve za odklon od původních zásad.
Habsburkové a vláda Rudolfa II.
V neklidné době poloviny 16. století, kdy Evropa čelila náporu Turecka i reformace, volily české stavy nového panovníka. Z několika kandidátů vybraly člena mocného rodu Ferdinanda I. Habsburského (1526 - 1564). Musel podepsat volební kapitulaci, ve které se zavázal hájit a dodržovat stavovské výsady. České země se tak na 400 let staly součástí velkého soustátí zahrnujícího vedle nich především Rakousko a Uhersko. Až na krátkou výjimku, právě za Rudolfa II., Habsburského se z Prahy panovnický dvůr natrvalo přemístil do Vídně.
Třicetiletá válka
Matyáš, bratr a nástupce Rudolfa II. Habsburského, ani jeho další bratři neměli potomky. Nástupcem v monarchii ve střední Evropě, a tedy i králem v zemích Koruny české, se na základě rodinné dohody stal Ferdinand Štýrský. Zemskými sněmy byl za českého krále pouze přijat, nikoliv zvolen. Ve své přísaze sice slíbil dodržovat zemské svobody včetně Rudolfova majestátu, ale svůj slib nehodlal dodržet.
Tereziánské reformy
Marie Terezie (1740 - 1780), dcera Karla VI. , nastoupila na trůn podle pravidel Pragmatické sankce, která zajišťovala dědičnost trůnu po mužské i ženské linii. Uznání Pragmatické sankce se ukázalo bezcenným, když pruský král Fridrich II. vpadl do Slezska, nejbohatší země monarchie.
Napoleonské války
V roce 1789 vypukla ve Francii Velká francouzská revoluce. S posláním svobody, bratrství a rovnosti nemohli Habsburkové souhlasit, proto
že přímo ohrožovalo jejich mnohonárodnostní říši dosud svázanou řadou feudálních vztahů. Mimo mocenské důvody je pojil s francouzským králem i příbuzenský vztah. Manželka posledního předrevolučního francouzského krále Ludvíka XVI., Marie Antoinetta, byla dcerou Marie Terezie a sestrou dvou habsburských císařů, Josefa II. a Leopolda II.
Česká národní myšlenka
Po dlouhých obdobích útlaku přetrvávala česká národnost zejména v udržování jazyka a kultury na venkově. K tomu, aby se však zcela emancipoval od státu závislého na němčině a vytvořil dokonce vlastní národní stát, byla však ještě dlouhá cesta.
PRVNÍ
československá republika
Po smrti korunního prince Rudolfa, který spáchal sebevraždu, přešlo následnictví na císařova synovce Františka Ferdinanda d'Este. Kvůli rodově nerovnému sňatku s pouhou hraběnkou Žofií Chotkovou se však musel vzdát nástupnického práva svých dětí. V létě roku 1914 odjel spolu s manželkou na vojenské cvičení rakousko-uherské armády do Sarajeva.
Druhá světová válka
Při jednáních s československou vládou o úpravě postavení německé menšiny v Československu Sudetoněmecká strana postupovala podle pokynů Adolfa Hitlera s primárním cílem nedohodnout se a zvýšit tím mezinárodní napětí ve věci postavení Němců v republice.
Komunistický režim
Po 2. světové válce se poprvé do práce československé vlády zapojila i Komunistická strana, což naznačovalo jasný posun doleva po zkušenostech s fašismem. Hlavním poválečným úkolem byla rekonstrukce válkou zničené země. Soutěž politických stran byla omezena zákazem obnovení předválečných pravicových stran, které byly viněny z kolaborace s Němci. Všechny povolené strany se seskupily do Národní fronty a všechny byly stranami vládními.
"Sametová" revoluce a její důsledky
Dne 17. listopadu 1989 režim vytvořený Komunistickou stranou tvrdě zasáhl proti demonstraci studentů pořádané u příležitosti 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty. Na protest proti brutalitě zásahu vyšli lidé do ulic - začaly demonstrace a stávky v mnoha městech v Československu.